V rytmu dnů a v rytmu nocí
v rytmu let a staletí
v rytmu zrání, v rytmu uvadání
v rytmu rozlomených pečetí
v rytmu chladu, v rytmu tepla
v rytmu Ráje
v rytmu Pekla
v rytmu stesku loučení se s tichem
v rytmu chvíle ovanutí smíchem
v rytmu deště a hučení horských srázů
v rytmu horka, v ostnech polárního mrazu
v rytmu kroků, v rytmu písně
v rytmu svírající tísně
- tančíme tanec bytí

Víříme listím, vodou odtékáme
vrháme stíny, jichž se stále znovu ptáme
na tmu
pod každou věcí obestřenou světlem
na chlad
za každým vyzářeným teplem
vzlínáme k Slunci, řítíme se vzhůru
do světla – do tmy – padáme do azuru
padáme převysoko, stoupáme výškou věží
vrůstáme v roucha žehnajících kněží

Při každém novém procitání
v nás znova vzkypí touha po létání
ta touha Ikarova, ta touha po pádu
ta touha po Ráji
ta touha po hadu
ta touha protrpět zas bolest hříchu
a znovu slastně hledat pomoc v tichu
a znovu procítit tu závrať odpuštění
a zas se vrhnout zpět
do opuštění …

Hledáme stopy našich dávných snů
mizejících kdesi ve skutečnu
a chytáme se třmenů zdivočelých dnů
letících kamsi k nekonečnu
hledáme nové světy za branami bdění
plujíce nebem v němých bublinách
a potom prcháme zas před samotou snění
vyštváni Rybou skrytou v hlubinách
vznášíme se jak draci k zemi přivázaní
a přesto zaplatíme převysokou daní
chytáme se třpytu rozházených prstenů
svíráme dřevo ztrouchnivělých totemů
šeptáme slůvka – malá jako snění o písečném zrnu
ladíme stále znovu tutéž křehkou strunu
tančíme tanec bytí ve svých vlastních stínech
tančíme tanec bytí v touze po kosmických synech

k přežití hledáme na tisíc způsobů
a přec se tiše propadáme do hrobů…
…abychom za okamžik povstali však znovu
věrni odkazu Adamovu

Svá jména ryjeme do kůry stromů
tisknem je do mraků, do burácení hromu
chceme je navždy zapečetit v květu
chcem jimi šumět v ptačím letu
chceme je rozlít dálkou jako moře
chceme je vepsat v smítko na vzdálené hoře
chceme je rozvát do vesmírných dálek
chcem jimi dunět v tragédiích válek
..a zas je rozezvonit smíchem
toužíme prokřičet svá jména tichem
zaplnit jimi křivky prostoru
prolomit jimi hradby obzoru
horám dát obrys našich stínů
které snad po čase odpoví
našim synům

Kroužíme jeden v druhém bezejmenní.
 
Kroužíme nad Golgotou s křížem na rameni
mráz studu nám vždy znovu načervení tváře
když zahlédnem jen odlesk jakési tiché záře
k níž lze se věčně blížit
a lze se vzdalovat…
proč dokážeme trpět – a zas milovat?

Proč smíme létat prostorem a vznášet se zas písní?
Proč smíme křídly bít o stěny našich tísní?
Co naši touhu přetavuje v zvony
Co naši bolest tiší, láme, kloní?
Proč tančíme svůj tanec bytí
A proč jej smíme tančit
… žíti?

Jsme tichu ozvěnou. Odpovědí je mlčení.
Běžíme stále vpřed, na čelech vypálená znamení
o cestě volání po božstvech za obzorem
o cestě vyznačkované válkami a morem
o věčné pouti travami a pouští písku
o cestě beroucí si k přelévání moře misku
o cestě trvající beze jména
o cestě, která navždy bude němá
honíme sami sebe v druhém
spoutáni navždy uzavřeným kruhem
- našeho tance bytí

Žilkami listí proudí naše vlastní krev.
 
Tančíme tanec bytí lehký jako vzdech
tančíme tanec bytí tíživý jak hlína
tanec, jenž roztančila Adamova vina
ta vina, jíž hřešíme stále znova
protože smrt …
ta je vždy děsivě nová

A proto znovu řvem svou úzkost barvou stmívání
a znovu šeptáme ji trylkem svítání
a znovu jdem dál po cestě beze jména
po cestě, která navždy bude němá
a znovu umíráme
a znovu toužíme
a znovu nad Golgotou tiše kroužíme
a znovu vzlétáme až nad nebesa
a znovu naše srdce plesá
a zase padáme pod tíhou dřeva kříže
a opět zapadají olověné mříže
chceme však trpět stále znovu
v srdci naději Adamovu
pro kterou opustil Ráj hříchem
v úzkosti
před kosmickým tichem

Žijeme úzkost z propastnosti veškerého bytí
žijeme závrať jež nás stravuje i sytí
které se děsíme
před kterou utíkáme
k níž se vždy znovu v hrůze přimykáme
ve které tančíme zběsilý tanec žití
ve které sdílíme víření všeho bytí
… a s níž jsme uzamčeni sami v sobě
tak krutě jako mrtví
v hrobě
od něhož není klíč

Koulí se koulí prokopnutý míč
A ticho v tichu křičí

 
(foto:autorka
poznámka k básní: byla napsána asi před třiceti lety )