Nad povykem okolo Frljičovy hry


 

       Tak dobře, když už se to všude přetřásá, vznesu také pár otázek okolo kontroverzní Frljičovy hry "Naše násilí a vaše násilí".  Jenže protože jsem hru neviděla, stejně jako ovšem ani ti, kteří o ní zaníceně píší, a ani ji vidět netoužím, budou to spíše otázky okolo celého toho povyku, který se okolo ní rozvířil. 

        Ačkoli si myslím,  že křesťana by hra urazit nemusela, hájím i právo na to, že se některý křesťan uražen právem cítit může, může totiž být uraženo jeho "křesťanské cítění".  Jenže je tu háček. "Křesťanské cítění" totiž  nemá příliš společného s vírou samotnou, jde-li nám o ni. Víra není pocit, ale postoj, který se v ideálním případě  projevuje kupříkladu v našich vztazích, v tom, jak smýšlíme, jednáme, jací jsme. V tom zkrátka, do jaké míry se nám osobně daří vstupovat do Ježíšova příběhu a nechávat se jím přetvářet.

     Podivuji se však  spíše jiným věcem:   

      a) Proč se tolik rozčilovat nad urážkou SYMBOLU křesťanství v rámci alegorické scény (divadelní hra),a ne  nad reálnými urážkami křesťanského POSTOJE,  které se manifestují už jen mentálním nastavením majoritní společnosti, které ústí ve verbální ale i fyzické napadání živých a skutečných menšin, na jejich znevýhodňování a šikanu vůbec? Proč nejsou plné noviny a ulice křesťanských protestů, když nám tu klíčí fašismus obrácený proti muslimským uprchlíkům nebo Romům? 

    b) "Umělecká hodnota nulová". Souhlas. Odporné. Je-li však pro někoho urážkou a dehonestací Ježíše, uměleckou produkcí mu vnucená  neodpovídající podoba násilníka, proč už pro něj není třeba urážkou a dehonestací Ježíše a Panny Marie jejich neodpovídající zpodobování na kýčovitých hrnéčcích, přívěscích, klíčenkách či vyumělkovaných pseudonazarénských barvotiscich ? Ani jedno nemá uměleckou hodnotu, ani jedno neodpovídá věrouce, obojí je vlastně pobuřující rouhání. Avšak zatímco "násilník" vyvolá pozdvižení, "ježíšek" a "panenkamária" se prodává v charitních prodejnách dál, z poutních míst si je odvážíme coby ochranné  amulety. Dokonce si je můžeme jako magnetku lípnout na lednici. Ale to nevadí. Nevadí? Asi ne, "ježíšek" nás ukolébá k příjemnému snění o roztomilosti a něze miminek, Panenka Maria se na  nás z ledničky chápavě pousměje, když si jdeme o půlnoci pro jogurt, a takový árijsky vypadající, libově se usmívající  "Ježíš " vymalovaný věrně na našem kafáči, nám příjemně doplní naši relaxační půlhodinku. Co na to ale živý Ježíš? Ale predevsim co na to my sami? 

       Není Kristova "tvář" spíše, ač milosrdenstvím naplněnou, tváří tak trochu přísnou? Není Kristus spíše výzvou, než ukolébavkou? Co když je natolik nekompromisní v nárocích na náš podíl v cestě za spásou, že k nám neváhá mluvit i z obrazů zdánlivě jej znevažujících a popírajích? Není Kristus Pánem vesmíru, jemuž na nás záleží natolik, a více, než na kdejakých jeho zpodobeninách, ať už jej hanobících nebo jej idealizujících, že neváhá ptát se a mluvit s námi skrze všudypřítomné jeho znaky a náznaky ať už jakékoli, kdykoli a kdekoli, byť by třeba i na chvíli urazily naše "křesťanské cítění"? 


        Není nakonec ta odporně působící a pobuřující  Frljíčova hra včetně agresí okolo ní pro nás křesťany opravdu právě tím potřebným znakem a  zrcadlením  toho, kdo vlastně jsme? Umíme v celé situaci číst? Ono totiž především platí, že Boha urazit nelze. Urazit ho ovšem můžeme pouze my sami, když třeba upřednostníme symbol a alegorii před živým a žitým Kristem. Když nerozeznáme jeho poselství a ustrneme u pouhé podoby, která je ostatně zkreslující vždycky.
       

        A konečně nemá i tato kontroverzní hra, či lépe povyk okolo ní, pro nás nějaké poselství? Nebyl i to nakonec Frljičův záměr vyvolat kontroverzi? Naletěli jsme, nenaletěli? Zůstali jsme sami sebou? Kdo koho urazil? Čí násilí je to naše a čí to cizí? Jak jsme kdo v této zkoušce víry obstál? Není v závěrečném vyznění hra nakonec pravdivá a nesplnila svůj účel? 

       Nejzajímavějším fórem nakonec je na tom celém fakt, že se cítí nejuraženěji nekřesťané, ateisté a dokonce militantní křesťanobijci. Uražena byla produkci narušující parta fašistů. To by mělo být pro nás nápovědou celé hádanky. A my se vlastně  ochotně  přidáváme v rámci obhajoby pouhého symbolu k tlupám těch, kteří urážejí samu podstatu křesťanství i nás samé. To jdeme raději do holportu s ďáblem, než aby nám došlo, že jsme byli právě přistiženi při své nedověře?!

   

 

 

Sdílet

Komentáře

KMirjam .. uzavřela bych to celé tím, že jsme se všichni stali svědky i účastníky rozdělení národa na základě čehosi naprosto imaginárního, skoro jako "paní Colombová", kterou také nikdy nikdo neviděl, přesto všichni do detailů, posuzují jednotlivé významy neviditelné hry,( mnohým komentářům nelze ovšem upřít hloubku), ale celkově je to situace docela bizarní, až legrační. Nepopírám, že jsem se toho také dotkla, třebaže jsem sledovala spíše probíhající diskusi než její její obsah,ale třebaže se ve výsledku spíše dobře bavím, a těší mě, že společnost žije a nezůstává konzumentem, má to i svou děsivou polohu, je jí onen politický kontext, který získala a kdoví, zda ji sám nepodnítil.

KMirjam
"Pro ty, kteří jsou s Ježíšem, je zlo jen provokací milovat ještě víc."
Papež František, tweet 7.6.2018

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.