Koncem února poctil naši farnost návštěvou náš přední teolog a církevní historik P.Tomáš Petráček, aby nám něco řekl o II. Vatikánském kocilu.

To, co se koncilem završilo, lze považovat za skutečný restart Církve, která v té době čelila novým otázkám měnícího se světa. Bylo nutné uvolnit místo samotnému Bohu, jinak by se mohla proměnit v sektářský spolek nových zákoníků a farizejů, které kritizoval sám Ježíš;nikoli pro jejich víru, ale pro jejich důraz na předpisy bez ohledu na jejich smysl.

P. Petráček nás seznámil nejen s kontextem samotného koncilu, ale pokusil se též anticipovat budoucnost Církve, kam by se mohla v ideálním případě, tedy v souladu s papežem Františkem, nadále ubírat. Otevřel otázky, které přinášejí různé kontroverze i přísliby, mluvil o svěcení žen, celibátu, přijímání svátosti u rozvedených, vztahu k uprchlíkům atd., především jsem však uvítala hluboký duchovní rozměr celé přednášky.

Závěr? Naše zbožnost se ukazuje i ve vztahu k našim tradicím. Máme dvě možnosti: buďto se uzavřeme do jejich neměnných forem, uděláme si z nich své bohy, anebo je naopak necháme prostoupit hloubkou své víry. Spásu bychom neměli hledat v předpisech, které nám ji mají zaručit, nýbrž v proměně našeho srdce toužícího milovat. „Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit „(Mat.5;17). První a poslední slovo má totiž Bůh sám. Nebojme se aktualizovat náš software, protože i když občas můžeme přijít o některá krásná data, měli bychom dbát především o to, aby náš život s Bohem a v Bohu nikdy nezastaral. A to byl i význam koncilu.

Tímto bych ráda P. Petráčkovi poděkovala i za duchovní poselství celé přednášky.